Takový normální porod

Ráda bych se podělila o porodní příběh mého 4. porodu, ale před tím malé předporodní zastavení.

Jelikož jsem již dostala dotazy, zda toto miminko bylo plánované nebo selhala metoda STM, tak ráda doplním.

V roce 2017 jsme se rozhodli s mužem pro 4. potomka, vědomě jsem počala na prví pokus, ale bohužel následoval potrat, pak ještě další dva (příběhy: Světluška, Radovánek, František). Dost mě to vyčerpalo a vyhodnotila jsem si to tak, že další dítě už mít nemáme. Už jsem nechtěla znovu zažívat ten pocit marnosti a vyčerpání. V plodných dnech jsme se chránili pouze přerušovaně s tím, že už stejně dítě nepřijde.

Ale téma bylo stále nějak ve vzduchu a v loňském roce jsem přes přerušované milování otěhotněla (ostatně přerušovanou soulož používanou samostatně nepovažuji za dostatečnou ochranu proti početí, pro větší spolehlivost je třeba bariérové a nehormonální metody kombinovat). Nám však početí nevadilo, jen přišla obava z dalšího potratu, který tentokrát naštěstí nenastal a za 9 měsíců se nám narodilo krásné děťátko.

Pokud tedy chceme mluvit o selhání (i když pro nás je to spíš malý zázrak), nešlo tedy o selhání STM, ale přerušovaného milování, což nepovažuji za nic výjimečného.

Naopak STM mi krásně posloužila, protože jsem věděla, kdy ovuluji a den porodu vyšel přesně podle výpočtu termínu dle STM.

O tom, že jsem počala, jsem věděla prakticky okamžitě. Po nočním krásném milování jsem byla ráno objednaná na pravidelné kranio ošetření. Když jsem ležela na masážním stole pod rukama své milé terapeutky, najednou jsem měla jasnou vizi, jak se vajíčko propojuje se spermií. Napadlo mne, že se vracím do svého početí, ale ihned přišla zpráva: Ne! Toto se právě teď děje v tvém bříše.

Nechtělo se mi tomu uvěřit, ale věděla jsem, že jsem ve fázi ovulace, a že možné to tedy je. V duchu jsem si řekla, pokud je to pravda, prosím ještě o jedno jasné znamení. Do minuty začala terapeutka jemně pohupovat mou pánví a u toho řekla: „pohoupeme miminko“.

Nikdy před tím ani po tom nic takového neudělala. Jasnější znamení jsem dostal nemohla. Ještě večer jsem muži oznámila, že jsme počali. Uvěřil tomu až za 14 dnů, díky dvoum čárkám na těhotenském testu.

Myslím, že ke zdárnému početí a donošení pomohlo (kromě vyšší moci – což je asi to nejvíc) pravidelné docházení k terapeutce čínské medicíny, ke kranio terapeutce, užívání tkáňových solí, akupunktura, zkvalitnění stravy a pitného režimu, cvičení čikungu, užívání bylin, poutě, práce se stíny, rituály a v neposlední řadě zminimalizování stresu a zátěže. Nic z toho jsem nedělala primárně pro početí, ale zejména pro harmonizaci svého těla po potratech.

V těhotenství jsem se co nejvíce vyhýbala lékařským vyšetřením, která mne v minulých těhotenstvích stresovala. Dopřála jsem si pouze 2 ultrazvuky. Ve 14. týdnu pro potvrzení, že miminko žije – u mého kamaráda MUDr. Čapka a ve 21. týdnu na vývojové vady u MUDr. Břečťáka – velmi rychlé, ale pečlivé UTZ vyšetření, bez zbytečného ozařování – je fakt profík. Jiná vyšetření jsem v ambulancích nepodstoupila.

Od druhého trimestru jsem několikrát navštívila svoji porodní asistentku, která mi měřila tlak, kontrolovala moč, měřila množství plodové vody, růst a polohu děťátka. Tato setkání a podpora byla víc než laskavá a vždy jsem se na ně těšila. Také mi PA zajistila všechny potřebné dokumenty pro pojišťovnu i kvůli rodnému listu.

8. a 9. měsíc jsme cestovali s mužem a částečně s dětmi po Evropě, každý den procházky a čas v přírodě pro mě byla nejlepší příprava na porod a jedno z nejkrásnějších životních období, kdy jsem načerpala velmi mnoho sil k porodu i do nového období s miminkem (více na Život na 4 kolech).

Z cest jsme se vrátili právě včas, abych ještě stihla předporodní rituál a nachystala dům pro příchod miminka. 5 dnů po návratu se porod rozjel 🙂

A teď už slibovaný porodní příběh:

Byla jsem připravená.

Věděla jsem, že se čeká jen na tu speciální hvězdnou konstelaci, do které se chce děťátko narodit. Hnízdící reflex a potřeba připravit krásný prostor pro nastávající velkou událost. Otázky dětí, proč zdobím tu koupelnu, jestli už rodím. Ještě ne… až o pár hodin později, ale něco ve mě už vědělo. A taky měsíc ve vahách, který miluje vše krásné, podpořil moji kreativitu a touhu zdobit a krášlit. Prý 4. porod může ženu překvapit, že může být velmi jiný než předchozí tři. Na porod se prostě nedá připravit, ale je možné se uvolnit a nestát zrození v cestě.

Právě začal poslední den prázdnin 31. 8. a v jednu hodinu ráno to najednou přišlo.

Už ani nevím proč jsem scházela po schodech dolů do přízemí, když začala kapat voda. Wow! Odtokem plodové vody mi porod ještě nikdy nezačal. To bylo nové a překvapující. Otázky typu: rozjede se mi porod nebo budu čekat 3 dny než to začne a podobně, byly naštěstí zahnány první jemnou kontrakcí. Vzbudila jsem muže a vzrušením a radostí jsme nemohli pár hodin usnout. Dvakrát nám do ložnice skočila velká zelená kobylka. Můj zvířecí průvodce již od prvního spirituálního prožitku v 19 letech. V genových klíčích náleží číslu 35 – dobrodružství. A toto naše skvělé dobrodružství mohlo právě začít, ale nejprve jsme dali přednost pár hodinám spánku.

Vše šlo velmi pozvolna. Ráno kontrakce po 7 minutách aktivovaly čištění střev a odchod hlenové zátky. Pak se intenzita zpomalila a přišla kontrakce jednou za čas, aby mi připomněla, že se něco děje. Teď už vím, že mimi čekalo na večer, kdy budou všichni sourozenci doma a taky měsíc vstoupil do znamení štíra a až v tu chvíli se porod pořádně rozjel.

Fotografka Bára dorazila v 10, kdy jsem seděla u ohně s nohami ve slaném bylinkové nálevu, abych si podpořila ledviny a celý organismus. Bylinky a jejich síla mne provázely před, při i po porodu a byla to krásná, voňavá a léčivá podpora. Spojila jsem se s K. – svojí porodní asistentkou (PA), která mi dala pár skvělých rad na podporu porodu. Muž mi namasíroval nohy a na mne padla únava a znovu jsem usnula.

Po probuzení jsem si na doporučení PA šla natrhat bylinky na bylinou napářku, která krásně pomohla rozjet pravidelnější kontrakce. Dostala jsem chuť na teplou vanu s bylinkami, ale kontrakce se opět pozastavily. Raději jsem tedy z vody vylezla a uvolňovala se na gymbalóně, který mi muž nafouknul pár hodin před porodem.

Přijela porodní asistentka, ale byly jsme domluvené, že nebude do porodu nijak zasahovat, ani za mnou chodit, dokud si ji sama nezavolám. Při porodním rituálu jsme spolu totiž otevřely téma, že mám obavu z PA u porodu, že mi u předchozích porodů narušovaly můj prostor. PA K. neměla nejmenší problém sedět v obýváku a háčkovat a trpělivě vyčkávat. Já zatím v koupelně rozdýchávala první silné kontrakce. Mohlo být kolem 17. když jsem sešla do obýváku pozdravit PA a poslechnout si srdíčko miminka, které bilo krásně a pravidelně. Později jsem si opět napustila horkou vanu a cítila, že to konečně začíná být ono, že porod je v plném procesu. Prodýchávání kontrakcí mi přestalo vyhovovat a začala jsem je spontánně prozpívávat hebrejskou mariánskou mantrou – Shlama l´ki Mariam Shlama…(v překladu: Mír s tebou Marie. Neboj se. Ty jsi připravená, Boží přítomonost je s tebou. Jsi požehnáním pro celý lid).

Soustředit se na zpěv mi pomáhalo lépe kontrakcemi procházet. Taky mi pomáhala masáž beder od mého muže, který tentokrát byl po celou dobu porodu se mnou a plnil každé mé přání. U předchozího domácího porodu jsem při kontrakcích u sebe nesnesla nikoho, i tím to teď bylo jiné. Jiné to bylo i intenzitou a silou, kterou jsem prožívala. Prostě na svět přicházela malá tygřice 🙂

Přišel moment, kdy mi začínaly docházet síly a potřebovala jsem vědět, jak porod postupuje, abych si mohla síly dobře rozložit. Udělala jsem samovyšetření, ale čípek se mi zdál ještě vysoko a to mne znepokojilo.

V tu chvíli jsem byla vděčná za PA, která mne s největším klidem oznámila, že všechno jde krásně a cítí hlavičku. Věděla jsem, že závěr mám před sebou a že brzy budu tvrdit, že umřu, což je v podstatě pravda, protože jen tak se můžu narodit jako nová máma, nová žena. Pamatuji si moment, kdy jsem se po velmi silných kontrakcích začala spontánně smát a byla neskutečně šťastná za celý proces a pamatuji si kontrakce, kdy jsem se opravdu nesmála. Často jsem po kontrakcích říkala, že je to super, že to jde krásně nebo jsem měla potřebu ujišťovat okolí, že to zvládám. Rozhodně mi to připadalo delší a intenzivnější než předchozí porody, i když časově to tak asi nebylo a možná člověk prostě jen zapomene.

Připomnělo mi to moje poutě do Garabandalu, kdy mnohem těžší bylo vystoupat závěrečný kopec do cíle potřetí, než poprvé, protože jsem už dobře věděla, co mě čeká. I nyní jsem věděla, že mě čeká projít ohnivým kruhem, kdy prochází hlavička a těžko se mi hledala poloha, abych tím prošla co nejlépe. Chvíli jsem se motala v jakési potřebě to všechno urvat a přetlačit silou, jako bojovnice za život.

Kontrakce jsem už nezvládala prodýchávat ani prozpívávat, pomáhalo mi hlasité hrdelní Á a chvílemi si prostě zařvat. Ale tělo mě v tom nenechalo a poslalo mne v kleku do záklonu, kdy jsem se místo stažení a potřeby se tomu celému nějak vyhnout, plně a cele té intenzivní mocné síle otevřela.

U tohoto porodu jsem měla potřebu intenzivně tlačit. Další silná kontrakce a hlavička byla ve vodě, prakticky hned za ní bez zastavení s další kontrakcí nám vplulo děťátko do vany. Když jsem ho uviděla, jak plave ve vodě, teprve jsem uvěřila, že ten zázrak se stal, že máme miminko!

Pořád jsem opakovala: my máme miminko, my máme miminko 🙂

Přišly se podívat naše velké děti a já mimoděk mrkla jestli je to skutečně holčička, jak nám tvrdili. Jasmínku, jak jsme jí půl těhotenství říkali, jsem si položila na rameno, aby se mohla nadechnout a ona brzy s nádechem na celé kolo zakřičela. Ihned se rozjelo odlučování placenty, spojené s mírným krvácením, raději jsem tedy vylezla z vany. Vítali jsme broučka a čekali, až se placentě bude chtít ven. Pupeční šňůra byla dost dlouhá, abych mohla mít miminko pohodlně u sebe.

Zkoušela jsem různé polohy: podřep, stoupnout si, sedět na kraji malé židle, ale nakonec nejlépe zafungovalo posadit se na bidet. Přišla jedna kontrakce a placenta pleskla do bidetu. PA už měla nachystanou skleněnou mísu, do které tu krásku, která vyživovala naše miminko, položila. Tím, že placenta byla na světě, jsem mohla miminko předat muži, osprchovat se a přejít si do postele. Placentě jsme poděkovali za výživu, PA udělala její otisk na papír – Jasmínčin strom života a odebrali jsme kousek na koktejl a tinkturu. Chtěli jsme zkusit lotosový porod, takže jsme placentu v míse zasypali zeleným jílem, aby rychleji vysychala.

Miminko mezi tím leželo na mém břiše a postupně se posouvalo k prsu, aby se mohlo přisát. Chtěla jsem, aby si samopřisátí mohlo zažít a poznat svoji sílu, ale Jasmínka hned od porodu dost naříkala, tak jsem měla potřebu jí k cíli pomáhat. Konečně se přisála a začala pít mlíčko. Leželi jsme všichni střídavě v posteli, naši velcí kluci byli z malé sestřičky úplně unešení. Velká ségra si raději dopřávala čas a odstup. Uvědomila jsem si, jak jiné bylo rodit před 10 lety s 2 menšími dětmi, kdy jsem věděla, že to v pohodě zvládnou a nyní s 3 dospívajícími (tedy jednou téměř 18. letou) – kdy jsem měla potřebu jim vzkazovat, ať si pustí film na sluchátka, kdyby to na ně bylo moc. Ale podle nich to bylo celkem v pohodě, prý jsou na zvuky od nás zvyklí 🙂

Přinesli mi koktejl z červeného ovoce s kouskem placenty, který kromě toho, že má navracet sílu po porodu, také pomáhá zmírnit poporodní krvácení a k tomu má výbornou chuť. Mně, co se týče krvácení, zafungoval skvěle.

Jasmínka v noci trávila celý silný zážitek a to jak psychicky, tak fyzicky. Měla bříško plné plodové vody, škytala ještě v porodních cestách a tak to všechno potřebovala vyhodit z žaludku i ze střev. Až se jí to podařilo, konečně spokojeně usnula.

Tím, že nebyla žádné klidné miminko a bylo třeba s ní různě manipulovat, aby nám všem bylo dobře, rozhodli jsme se pupeční šňůru den po porodu odstřihnout. Na jednu stranu mě to mrzelo, na druhou stranu jsem v tu chvíli řešila víc sebe a své pohodlí, protože mi začínaly velké bolesti při zavinování dělohy. Pahýlek od pupečníku odpadl 5. den. Táta a starší brácha se placenty ujali a připravili pro ni malý ohnivý obřad. Poděkovali placentě za péči a výživu pro Jasmínku a pak placentu zapálili. My jsme je s Jasminkou pozorovaly z okna. Popel se po šestinedělí nasype pod Jasmínčin jasmín.

Moje tělo celé těhotenství i porod zvládlo skvěle a bez poranění, ale zavinování dělohy mi dalo zabrat. Když se přidala mlékem nalitá prsa, bylo to náročnější než celé těhotenství a porod dohromady. Ale naštěstí to byly jenom dvě bolavé noci a s podporou olejíčků, bylin, minerálů, vitamínů a skvělé masáže od PA, jsem to zvládla. Když si vzpomenu, jak mne zavinování bolelo po 2. porodu v porodnici a nikdo mi kromě ibuprofenu nic nenabídnul, tak se to nedá srovnat. U 1. ani 3. porodu jsem bolesti při zavinování neměla. Myslím, že bolesti mohly být způsobené i nedostatkem hořčíku, který jsem koncem těhotenství pociťovala a bohužel tomu nevěnovala moc pozornost.

Péče, kterou jsem si toto těhotenství, před porodem, při i po porodu dopřávala, byla tak úžasná, že jsem říkala: pokud by to tak měly všechny ženy, žijeme v ráji. Cítila jsem se opravdu jako bohyně. Kvalitní jídlo, laskavý prostor, tolik lásky, podpory a přijetí, intimita a hlavně velký pocit bezpečí. Vím, že nemáme všechny takové zázemí a možnosti, ale moc bych nám to všem přála. Myslím, že by to změnilo svět.

A co řekl o tomto porodu můj muž? Je neuvěřitelné, jak je porod vlastně normální. Ano, nemusí to být drama, ani krvavá záležitost, nemusí to být utrpení. Tak jak jsme v krásné intenzitě a lásce v prosinci počali, tak jsme za 9 měsíců na stejném místě, ještě ve větší intenzitě, přivedli naši holčičku na svět.

Děkuji a jsem vděčná, že jsem si to znovu dovolila a že všechno mohlo tak jednoduše, normálně, krásně a přirozeně proběhnout.

Foto Bára: https://www.instagram.com/barbory.fotky/